|
Řezničina v modelářství
|
Náš klubový kolega Petr Lipský popsal v minulých příspěvcích stavbu dvou úzkorozchodých lokomotiv. Důvodem bylo m.j. také to, že naše úzkorozchodná trať se vyznačuje značnými sklony
a dosud používané dvounápravové stroje Fleischamnova Magic Trainu si s delšími soupravami nedokázaly poradit. Ač modelářský panic, rozhodl se odvážně postavit ze dvou pojezdů zmíněného Magic Trainu větší stroj soustavy Meier, který je dobře znám z provozu saských úzkorozchodek.
Použil při tom metodu, které se v zahaničních modelářských kruzích říká doslova řezničina.
Je to celkem trefný výraz pro činnost, při které bezohledně a často drastickým způsobem rozebírámě nějaký model, abychom z jeho dílů udělali jiný, nikoli lepší nebo horší (v řadě případů i horší) ale prostě ten, po němž toužíme a který bude zcela jistě originální.
Takový neobvyklý termín je běžný u národů, u kterých je železniční modelářství historickým a nejrozšířeněšjším koníčkem – Angličané tomu říkají– kitbashing, - Němci – Metzgerei. V našich starších modelářských příručkách se tomu říkalo decentně přestavby a dodávalo se, že jde o využití starých poškozených modelů nebo jejich součástí. Že při tom velmi často padl za oběť jiný model se tehdy cudně mlčelo, neboť jejich výchovnému duchu se takové plýtvání hodnotami příčilo. Liberální pohled dneška sice vychází z toho, že každý si za své peníze může s modely dělat cokoliv,ale na druhé straně zase mlčí o tom, že tato činnost má dvě základní motivace – jednak nedostatek času, jednak nedostatek základních stavebních prvků, respektive jejich širší a přehledný výběr. Pokud se totiž rozhodete pro stavbu nějakého konkretního modelu,nebude vám rozhodně chybět pohonná jednotka, ale kola o daném průměru (a tvaru) a především tzv. bižuterie, tedy řada drobných, ale zcela nepostradatelných a typizovaných prvků, jako jsou nárazníky, lampy,spřáhla,písečníky, válce, části rozvodů apod. Tyto díly totiž modelářské obchody vedou jen omezeně a často jen v případě, že majitel obchodu je sám modelář a tedy ví své. Samozřejmě lze všechny tyto části získat nákupem na burze, ale i burzovní stoly nejsou vždy bonanzami hledaných pokladů.
Druhým motivem této činnost je nedostatek času – stavba modelů od základu je časově náročná. Každý ví, že největší obtíž je ve stavbě funkčního a spolehlivého pojezdu, ostatní,jak říká jeden z modelářských guru, je už muška. Pravda je, že k té mušce přispívají také již léta borci,vyrábějící celkem použitelné odlitky skříní,které pak stačí již jen posadit na pojezd, přizdobit detaily (tedy onou bižuterií),natřít a napatinovat.
K popisované činnosti, tedy přestavbám patří však ještě jeden a to svým způsobem zcela nehmotný,tedy ideální prvek a to je tvůrčí nápad, nebo chcete-li tvůrčí idea. Vnašem případě ovšem idea technická. Ta funguje právě v těch případech, že někdo doslova rozkošeruje nějaký model, aby z něj vyzískal tu pojezd tu naopak různé díly a vy se díváte na ubohé zbytky a přemýšlíte, co by se s tímto odpadem,který je rozhodně škoda vyhodit, dalo udělat. Každý z modelářů má krabici nebo bednu, do které odkládá vyřazené součástky a tyto bedny bývají právě pro tvůrčí hlavy zdrojem nápadů. Je třeba otevřeně říci, že existují modeláři, kteří takovou činnosti zcela opovrhují,protože je nesystémová a odporuje jejich precisnímu pojetí modelu jako takového. Zapmínají ovšem, že existuje řada lidí, kteří prostě neovládají řemeslo jemných mechaniků a hodinářů a jejichž zručnost také není zrovna hodna obdivu. Ale i tito patlalové mají potřebu nějaké relaxace tvůrčí formou, v řadě případů jsou to lidé, kteří se zabývají nějakou nemanuální nebo ryze duševní činnosti a pro ně je z jejich hlediska zdařilý výsledek totéž co vyplavování endorfinů skoky padákem nebo na gumovém laně z mostu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že přehnané nároky na dokonalost modelů, u nás často uplatňované na modelářských soutěžích a výstavách odradily již řadu začátečníků, ze kterých se pak stali jen pasivní sběratelé modelů. Právě začátečník a to bez ohledu na to, zda je mu 15 nebo 65 potřebuje spíše povzbuzení a radu než kritiku,které je u nás vždy, dík tradiční české povaze, spíše přebytek.
Jednou z modelářských kategorií, která se u nás nevede,ale v cizině je docela frekventována, jsou modely železničních vozidel bez konkretní předlohy, tak zvané modely „free lance“. Prostě postavíte si svou vlastní konstrukci lokomotivy nebo vagonu a jediným měřítkem výsledku je, do jaké míry železniční vozidlo charakterizuje . V cizině jsou běžně free lance modely oceňovány i na soutěžích, což u nás by nikoho nenapadlo, protože máme zakořeněnu reglementaci ještě patrně z dob staré rakouské byrokracie.Jak se může hodnotit nebo ocenit fantazie. Tito přísní kritici si vůbec neuvědomují, že model není jen technický objekt, ale také objekt výtvarný, tedy v současném jazyku designový produkt. Ostatně designéři železničních vozidel by si bez modelu svoji práci nedovedli vůbec představit.. Mezi tímto,z obecného hlediska málo obvyklým pojetím železničního modelářství a stavbou exaktních modelů existuje kompromis a tou je stavba úzkorozchodných vozidel, Ta mají totiž výhodu, že jich existuje nepřeberně typů, jak sériové produkce tak výrobků zcela individuálních, notabene během provozu různě přestavovaných, že zde tvůrčí fantazie může hrát svobodnou roli, aniž by jste museli obhajovat, zda je dotyčný model věrný předloze či nikoliv. Tato kategorie je podle mého názoru velmi vhodná pro modelářské začátečníky, kteří za výsledky své práce nemusí trpět komplexem méněcenosti vůči svým zdatnějším kolegům.
Abych závěrem ilustroval tento, pro některé možná mírně kacířský názor, připojuji několik konkretních příkladů. Jsou to snímky modelů, které vznikly z toho, že kolega vykuchal pojezdy z úzkorozchodných parních lokomotiv z dnes už nevyráběného programu Magic Train a využil je pro modely mayerky a malletky na naše úzkorozchodné kolejiště. Odložené prázdné skořápky skříní těchto velmi typických lokomotivek mě inspirovaly k tomu, abych z nich vyrobil stroje pro rozchod ještě užší, tedy velikosti 0f, neboli přeneseně 600 mm ve skutečnosti. Stačilo tedy zajít na burzu a zakoupit mírně opotřebené a částečné zdevastované stroje o velikosti TT a pak už jen jeden deštivý a nevlídný víkend byl potřeba k tomu, vdechnout jim nějakou základní podobu.Pořád totiž uvažujeme o tom, že rozšíříme kolejiště ještě o velkou pilu,která by takovou tovární drážku mít mohla.Koketujeme sice i elektrickým provozem,ale pára tam může být také. Výsledek necht každý posoudí s již řečeným nadhledem.
Ludvík Losos
Obr. 1
Takhle to začalo – z pojezdů amerických lokomotiv ve velikosti HO, získaných na burze vznikly dvě lokomotivy pro úzký rozchod, v tomto případě 0e (760 mm). Ta zelená je první pokus, podle toho vypadá, ale nástavba je zcela domácí -kotel byl zhotoven zkrácením mosazné nábojnice pro kulovnici, písečník je odlitek a drobné díly jsou opět z různých zbytků po strojích H0.
Obr. 2
Pojezd „ameriky“vyznačující se robustním a silným motorem, nástavba Magic Train.
Obr. 3
Naproti tomu pojezd z Magic Trainu zde posloužil ku stavbě malé čékáďačky (Julinka to není) a jediné co zde falíruje, je výstředníkový rozvod, které Českomoravská strojírna nikdy u svách malých lokomotiv neužívala. Nástavby na kotli jsou odlitky ETS, komín je soustružený.
Obr. 4 a 5
„Malá Krauska a „velký Henschel“ pro rozchod 0f (600mm), které vznikly z odložených nástaveb Magic Trainu. Dosáhnout charakteristického vzhledu lze, jak vidno,především jiným komínem,případně úpravou kotle. Stroje jsou rozpracované, tak aby byly vidět nutné doplňky konstrukce.
Obr. 6
Ne vždy musí být úzkorozchodný stroj pojat jako „free lance“. Zde byla předlohou pokusná malletka k.u.k Feldbahn,která vznikla na robustním pojezdu jakési japonské průmyslové lokomotivy firmy Tenshodo.
|
autor: LS,
fotografie: LS, publikováno: 15.1.2013
| Komentáře: |
| - - - Nejsou žádné komentáře. - - - |
|
|
|
