|
Byli jsme v Ingolstadtu
|
|
|
 |
 |
|
Klikněte na fotografii, pokud ji chcete zobrazit v maximální velikosti. |
Tradiční výstava železničních modelářů v bavorském Ingolstadtu byla letos poněkud svátečnější - ingolstadtský modelářský klub oslavoval 40. výročí od svého založení. Čtyřicet let trvání klubu je úctyhodná doba, zvláště, uvědomíme-li si, že se za tu dobu vystřídaly nejméně dvě generace členů.Naši návštěvu jsme proto také pojali jako kolektivní blahopřání k tomuto výročí a věnovali zástupcům klubu upomínkový dar, jak jinak než podobiznu naši nejpopulárnější lokomotivy „Albatros“ od malíře a grafika Jiřího Boudy.
Výstava sama se konala ve sportovní hale nedaleko nádraží, kterou zaplnili svými kolejišti pilní členové klubu. Středem bylo samozřejmě společné klubové kolejiště velikosti 0, v modulovém provedení, s vozidly převážně vlastní stavby. Dalším, pro nás velmi zajímavým kolejištěm bylo kombinované kolejiště velikostí 0 a 0e v nezvyklém, ale inspirujícím provedení. Půdorysně připomínalo velkou číslici tři, z nichž jednu polovinu tvořila úzkorozchodná trať, druhou polovinu pak trať normálního rozchodu. Ve středu,kde se obě poloviny stýkaly, bylo sitováno společné nádraží. Inspirující na něm bylo i pro nás to, že kolejiště bylo v soustavném provozu a to i za cenu, že soupravy byly v koncových nádražích objížděny tažnými stroji. Není to samozřejmě žádný zázrak, pokud máte spolehlivě fungující rozpojovače spřáhel. Úzkorozchodný díl měl za vzor rakouské úzkorozchodky ve volném podání, vozidla amatérské výropby však byla přesně a čistě provedena. Jak mi jejich autor prozradil, vyrobena byla z 0.5 mm tlustého mosazného plechu,bez leptání, pouze s frézovanými detaily. Část normálního rozchodu byla ukončena akčně velmi zajímavě – na přístavišti probíhala překládka písku z nákladního člunu do vagonů – drapák fungoval k našemu překvapení zcela bezchybně. Je nepochybné, že demonstrační přínos takového kolejiště je mnohem lepší,než stálé ježdění souprav v oválných tratích.
Z ostatních upoutalo také malé domácí tramvajové kolejiště především působivou uliční řadou domů v poloreliéfu a rozestavěnou vozovnou. Nelze nezmínit také užité kolejivo, které bylo výrobkem naší firmy ETS. Majitel na něm provozoval vlastní modely motorového, vlečného a nákladního vozu německých typů. Další nulkové kolejiště bylo na „americké téma“ a představovalo nádraží a traťový úsek jakési lesní železnice
Jak bylo zřejmé, klub nesdružuje jen zaryté „nulkaře“, představeno bylo také kolejiště velikosti I s impozantní budovou bavorského nádraží v klasické architektuře. V provozu na něm byly převážně profi výrobky firmy Märklin. Menší rozchody , tedy H0 a N, resp. Z ukazovaly výhodu malého prostoru a tedy i možnosti většího ztvárnění krajiny. Zcela kuriózní pak bylo kolejiště tvaru velkého svatebního dortu ve velikosti H0, jehož předlohou byla zřejmě ostrovní železnice některého jihoevropského státu.
Vedle kolejišť zde byla, na zdejší poměry poněkud skromnější nabídka modelářských „butiků“,nicméně někteří z nás si alespoň zakoupili cenově přístupný a praktický stahováček kol.
Suma sumárum, krátká návštěva ingolstadtské výstavy přinesla všem „účastníkům zájezdu“ krom zábavy také různé poznatky a inspirující zamyšlení. Protože jsme ingolstadtské pozvali k nám, je to samozřejmě značně zavazující, i když nepochybuji o tom, že návštěva u nás bude pro ně také přínosná.
|
autor: LS,
fotografie: , publikováno: 6.10.2013
| Komentáře: |
| - - - Nejsou žádné komentáře. - - - |
|
|
|
