|
Model lokomotivy COMBERMERE
|
Neinformovanému návštěvníku by se mohlo zdát, že model anglické lokomotivy nemá místo na kolejišti, znázorňujícím v širším slova smyslu středoevropskou železnici,v užším pak železnici českou. Jenomže naše kolejiště v souladu s jeho didaktickým pojetím se současně snaží o historický pohled, ilustrovaný prezentací modelů v časovém průřezu od nejstarších železničních vozidel až po ta nejmodernější současná. Je to proto, že chceme, aby si laik připomněl historické souvislosti a také technický rozvoj, který technika na železnici za uplynulých zhruba 180 let učinila. Zajímavou a svým způsobem velmi poučnou součástí tohoto historického vývoje jsou omyly a slepé uličky techniky. Jedním takovým příkladem je právě lokomotiva Combermere, která s historií naší železnice velmi úzce souvisí. Na počátku 80. Let 19.století řešili konstruktéři lokomotiv problém maximálního využití parní energie ve válcích. Se zvyšováním pracovního tlaku páry ve válcích současně totiž docházelo ku ztrátě nevyužité energie výfukové páry. Nabízelo se logicky řešení výfukovou páru sice s nižším, ale stále dostatečným pracovním tlakem ještě využít. Vznikaly tak sdružené parní stroje, které výfukovou páru z vysokotlakých válců ještě využily v dalších připojených válcích nízkotlakých. Vznikala tak řada originálních řešení, např.system Woolf, Mallet aj. Anglický konstruktér J.Webb řešil sdružený parní stroj originálním způsobem – stroj měl dvě na sobě nezávisle poháněná dvojkolí. Zadní dvojkolí stroje poháněly dva vysokotlaké válce, přední dvojkolí pak jeden nízkotlaký o velkem průměru. Oba stroje byly na sobě mechanicky nezávislé,tj. obě dvojkolí nebyla vzájemně spřažena spojnicemi. Oba stroje měly rozvod soustavy Joy u něhož se výsledný pohyb kulisy a tedy i šoupátka odvozoval od kinematické kombinace pohybu čepu a křižáku. V Anglii se toto uspořádání užívalo pro velké rychlíkové stroje, které tahaly poměrně krátké soupravy vozů, ale značnou rychlostí. Na konci století provozovala Společnost státní dráhy rychlíkový provoz na trati z Prahy do Podmokel (dnes Děčína ) se stroji typu Orleán, původně francouzské konstrukce. Tyto stroje v uspořádání náprav 1 B 1 se vyznačovaly hnacími koly o průměru 2100 mm. Byly schopny hladce dosáhnout rychlosti 100 km v hodině, což se jim na rovinaté trati podél Vltavy a Labe skutečně dařilo. Ještě při přečíslování v roce 1924 jim byla přiznána max.provozní rychlost 80 km /hod (jako řadě 254.3). Ředitel provozu státní dráhy Polonceau hledal možnosti úspor a proto se rozhodl objednat jeden Webbův rychlíkový stroj na provozní porovnání s „Orleány“. Stroj postavila anglická lokomotivka Sharp Stewart v Manchestru v roce 1884. Lokomotiva měla tedy uspořádání sdruženého parního stroje 1AA s hnacími koly o průměru 2200 mm, vysokotlaké válce měly průměr 330 mm ,jediný nízkotlaký válec,pohánějící klikovou nápravu prvního dvojkolí měl průměr 660 mm,tedy přesně dvojnásobný k vysokotlakým válcům. Ještě téhož roku jej převzala StEG a zařadila do provozu ve výtopně v Praze (na dnešním Masarykově nádraží). Mezi lety 1884 až 1894 jezdil na rychlících mezi Prahou a Podmokly spolu s Orleány, jeho výsledky však byly nevalné. Stroje se ukázal jako enormní žrout uhlí a oleje zejména pak ve srovnání s Orleány. Společnost jej tedy po 10 letech provozu odstavila a v roce 1904 posléze odprodala jako kotel. Pojmenování lokomotivy Combermere je jistým dokladem loajality vedení Společnosti k rakouskému císařskému domu – Combermere byl totiž název západoanglického panství v severozápadním hrabství Cheshire, na jehož sídle trávila v letech 1881 a 1882 císařovna Alžběta ozdravný pobyt. Pro mírně krachujícího majitele sídla Wellingtona Stapleton- Cottona, II. vikomta z Combermere to bylo svým způsobem požehnání, nebotˇ vedle nepochybně slušné částky za pronájem (družina císařovny čítala 80 osob, z toho jen 25 podkoních) si císařovna, zvyklá na středoevropské pohodlí vyžádala úpravy objektu spočívající v zavedení horké vody a elektrického osvětlení, které ve výši na tehdejší poměry obrovské sumy 10.000 liber velkoryse uhradil vídeňský dvůr.
K celé historii lokomotivy Combermere je třeba poznamenat závěrem, že praktické poznání do té doby u nás nepoužitého rozvodu Joy vedlo zřejmě konstruktéry První českomoravské k jeho použití na obou parních vozech soustavy Komarek,objednaných Zemským výborem království Českého pro místní dráhu Česká Lípa -Kamenický Šenov.
Model jsme postavili z anglické stavebnice firmy MERCIAN, která nabízí velký výběr modelů anglických parních lokomotiv. Stavebnice je sestavena z kvalitních leptů v bílé mosazi, stavba ale nebyla bez problémů, zejména sestavení funkčního pojezdu bylo náročné, nemluvě o samotném rozvodu Joy, jehož přesná montáž byla docela oříškem . Už tedy chybí jen postavit model Orleánu, lokomotivy, kterou tak obdivoval skladatel Antonín Dvořák a která by měla na našem kolejišti mít také své čestné historické místo.
|
autor: Ludvík Losos,
fotografie: Petr Lipský, publikováno: 5.1.2017
| Komentáře: |
| - - - Nejsou žádné komentáře. - - - |
|
|
|
